Letní tour do Švédska byla mimořádná

v letošní letní tour jsme se vydali do Švédského města Malmo, kde sídlí nejlepší švédský rugby league klub Skane Stags.

v pátek brzy ráno vyrazilo ve třech dodávkách celkem 22 hráčů. Cesta přes Německo a Dánsko trvala 14 hodin, ale díky prostorným dodávkám a možnosti střídat se v řízení utekla překvapivě rychle. Užili jsme si dánské mosty, spojující dánské ostrovy a zejména ten největší a do nedávna nejdelší most v Evropě spojující Dánsko a Švédského.

Do Švédska jsme dorazili přesně v 20:00 a jelikož je pro nás Švédsko opravdu drahá země, spali jsme ve stanech v příjemném kempu u moře, několik málo kilometrů od hřiště.

Druhý den ráno jsme vyrazili prozkoumat Malmo, podívat se na pláže, nakoupit... Moc nás potěšilo zjištění, že zápasové hřiště leží pouze 50 metrů od pláže. Plán byl jasný. Po zápasu do moře.

V samotném zápasu nás prvních 20 minut Stags přehrávali. Soupeř vytvořil neuvěřitelný tlak, ve kterém jsme chybovali zejména v přechodech mezi obranou a útokem. To bylo dáno zejména tím, že jsme měli na zadákovi a křídlech méně zkušené hráče a chvilku trvalo, než se kluci sehrají. Na zadáka musel zaskočit Martin Kubát za Dominika Fišera a v úvodu zápasu si na novou pozici zvykal. Dále nám na křídlech hráli junioři, protože Dan Rypl opět nevynechal letní hudební tábor a Jirka Pecháček tou dobou zdolával švýcarské Alpy.

Po prvních 20 minutách jsme se pomalu zapsali na výsledkovou tabuli a pomalu začali dorovnávat skore. Nicméně po celý zápas nám zatápělo několik rozdílových hráčů, na které jsme jen horko těžko hledali recept k zastavení.

Na naší hře byla úžasná bojovnost kluků, kteří otočili nepříznivý začátek a po téměř 20 min bránění dokázali držet strukturu naší hry a pomalu ukrajovat od náskoku soupeře. Na vytouženou otočku to ale bohužel nestačilo. Prohráli jsme 34:38.

V prvních minutách zápasu se nám zranil Taras, naštěstí pouze malá zlomenina kůstky v chodile.

Třetí poločas se konal na hřišti, kde jsme se Stags grilovali a nechyběla koupačka, nebo klasická hecovačka "tackle and score", kterou klasicky vyhrál Honza Hovard. Bohužel třetího poločasu se účastnila pouze polovina týmu, druhá čekala před nemocnicí na Tarase, kterého propustili až ve 2 hodiny ráno a do té doby jsme byli bez jakýkoli informace o jeho stavu.

Letošní tour byla mimořádná a nebýt zranění užili bychom si ji o to více. Bydlení v kempu, společné vaření, zápas u moře. Vše mělo něco do sebe a těšíme se na příští rok.